Recenze

Witcher 2

Dnes si představíme druhé pokračování Zaklínače, tedy přesně hru


Witcher 2: Assassin of the Kings

v překladu Zaklínač 2: Vrahové králů

Hra běžela na sestavě Phenom II X6, 8GB Ram, AMD Radeon HD 6950 na ovladačích 11.5.
Postupně probereme co možná nejvíce aspektů hry, přiložené obrázky a dostaneme se až ke zhodnocení. Testovaná byla česká verze, tj. s českými titulky a popisky, bohužel s anglickým dabingem. Českého dabingu jsme se tentokrát z východní divize studia CD Projekt nedočkali.

Každý skalní fanoušek hry o zaklínačích na motivy literárního díla Andrzeje Sapkowskiho zajásal, když se konečně na pulty obchodů dostala dvojka s podtitulem Vrah králů za masivní mediální podpory. Hráči tak byly minimálně tři čtvrtě roku masírování mediální kampaní, která nevynechala ani širokou nabídku předobjednávkových bonusů, dárků, upoutávek, krabiček a plakátů. Mě osobně překvapilo, že tvůrci hry nenabízí např. předělání bytu na doupě v trolím stylu, městských stok, či polní stan zaklínače se vším všudy, protože jak říká jedno naše pořekadlo o obsahu zavazadla mladé dívky – „no, kromě umyvadla a plesových šatů tam má úplně všechno“ – jen máloco nebylo v obsahu speciální edice. V tomhle případě mám na mysli sběratelskou edici, která se téměř všude nabízela za „baťovskou“ cenu 3999,-. Ale většina z nás si prostě obstarala základní verzi. Po instalaci hry vzhledem k ohromným ambicím a poměrně velkému odkazu prvního dílu tak chtě, nechtě, začalo srovnání.

Menu

Po původním nastavení v externím launcheru, protože ve hře už si nezměníte skoro nic, se před námi rozehrávají upoutávky na producenty a sponzory vše podporované instrumentální hudbou nejvyšší kvality a my tak natěšení vstupujeme do Menu.
Na první pohled líbivé Menu, ničím extra nepřeplácané. V průběhu hry se dokonce mění dekorace. Dokud neopustíte Flotsam, Menu je s lesní dekorací viz obrázek výše vlevo. Při procházení Vergenu nabídne Menu pohled na vrak lodi a po zakončení hry vidíte scenérii z ulic Loc Moinne.

Nahrávací obrazovky, které se vyskytují jen když je to opravdu nutné, interiéry jsou až na vzácné výjimky nahrané s venkovní mapou, obsahují nádherně zpracované work-arty. Pro ochutnání nabízím dva.

Pojetí hry

Oproti jedničce výrazná změna nás čeká hned na začátku. Hra již není jednoduše ztvárněným RPG pojetím zajímavého příběhu, ale dynamicky vyprávěným hraným filmem, kde některé sekvence řídíte částečně a některé ovládáte úplně.
Co se týče rpg prvků hra má sice talentový strom s dosti vlastnostmi a inventář. Po světe se potuluje a povaluje všechno možné a vše s určitými staty a efekty, ale příliš velký vliv na samotnou hru to nemá.
Na začátku příběhu jste jako světoznámý Geralt z Rivie alias Bílý vlk, kterého zná praktický každý v herním světě vržen do žaláře a ve Vámi zvoleném pořadí odehráváte čtyři příběhu, které Vás seznamují s klíčovými událostmi
předchozího dění. Seznámíte se tak o ovládáním hry, předměty a inventářem. Dlužno dodat, co zjistíte až záhy, že sbírat a upravovat jakékoli věci v této fázi hry je zbytečné, protože Vám všechno seberou. Tyhle zlomové body osobně
rád nemám, ale chápu, že po vstupu do neznámé vesnice hráč začne vykrádáním všech nemovitostí a místním tak nezbyde nic, co není zamknuté nebo přikované. Přesto však z finančních důvodů tímto chování budete začínat
průzkum nové oblasti tak, abyste si mohli zakoupit nutné úkolové potřebnosti!

Ano, v této hře na úkol často ani nedostanete potřebné vybavení, to si musíte najít, nebo nechat vyrobit. Ale většinou se tak lépe sžijete s prostředím,
ve kterém se budete v následujících hodinách pohybovat.
Inventář je v celku přehledný ve spodní části vydíte vždy popis vybrané věci s případným porovnáním věci již vybavené. Talentový strom, kde si můžete vložením bodů za každou dokončenou úroveň zlepšovat dovednosti je rozdělený na čtyři
oblasti. Základní schopnosti zaklínače, boj s mečem, rozšířená alchymie a rozšířená znamení. Osobně jsem si vystačil až do konce hry s prvními dvěma, přičemž většinu bodů (maximální počet bodů a zároveň maximální úroveň je 35) jsem rozdělil
do boje s mečem. Ale to už záleží na každém hráči, jakým způsobem se chce prodírat světem.

Alchymistickou výrobu, čekání na určitou dobu či požití elixíru se provádí v režimu meditace. Tento režim zapnete z akčního kola – ovládacího prvku,
který se zobrazí po podržení klávesy CTRL. Na kruhovém diagramu máte k dispozici vlevo výběr aktivního znamení (aktivace se provádí klávesou „Q“), uprostřed se aktivuje meditace, napravo máte přehled cca 5 slotů vašich kapes, kam si
můžete umístit bomby, elixíry a další předměty z Vašeho inventáře. Vybavit železný (na lidi) či stříbrný meč (na nestvůry) lze vybavit kliknutím na ikonu nahoře resp. dole na akčním kole. Vždy při aktivaci akčního kola se zpomalí
čas, pozor, nedojde však k jeho úplnému zastavení a z režimu meditace se okamžitě proberete, jakmile se ve vaší blízkosti objeví nepřítel.

Interakce s prostředím

Po prvotním seznámení s Vernonem Roche (čti rošé) se tak vydáváte na strastiplnou výpravu za nalezením vraha králů, Vaší minulosti… Při zabití nepřítele lidského či jiného zůstává na zemi jakýsi kus masa (nejvíce připomíná torzo
hrudního koše) po přiblížení se Vám zobrazí dialog pro sebrání itemů. Klávesová zkratka bohužel není a tak vždy když se situace uklidní můžete použít svůj medailon stisknutím písmene Z a začít prohledávat všechna možná místa zájmů.
zaklínačský medailon, ač to ze začátku tak nevypadá, bude vaším nejlepším pomocníkem. Jakmile totiž blikají vlčí ikoně v levém horním rohu oči, stisknete písmeno „Z“ a z postavy zaklínače vystřelí po zemi jakási zlatě žlutá nova,
která obarví všechny předměty a místa, se kterými můžete provést jakoukoli interakci. Zobrazí se tak zůstatky po mrtvolách, bylinky, kliky, lampy, dveře a další místa, kterým je dobré věnovat pozornost. Obrázek níže ukazuje „místo moci“. Pokud vstoupíte do červeného oparu, získáte časově omezený bonus k vašim dovednostem.

Zaklínač umí u zdrojů světla
zažehnout oheň, takže například zhasnutí či rozsvícení louče z taktických důvodů je dobré si nacvičit. Osobně mi běhal mráz po zádech, když jsem se ve Vergenu musel probít zamořeným dolem a kromě elixíru Kočka mi byli velkým pomocníkem
také na zdích rozvěšené kotlíky se svítilnovým olejem fungující jako pochodně viz obrázek z dolu, kde parádně funguje AI a svítící kotlíky. Dobré zbraně příliš často z monster nevypadnou. Nejčastěji tak z těl padlých nepřátel získáte alchymistické ingredience a výrobní materiály, které následně ve městě zpeněžíte u přítomných obchodníků. Oproti prvnímu dílu je zde k dispozici mnohem méně peněz.

Odměny za plnění úkolů je hodně sporadická a jediný prakticky neomezený (ale po půl hodině opakování dost otravný) způsob získávání peněz je hraní kostek a přetlačování v páce. Tyto dvě činnosti jsem si v první polovině hry doslova
užíval, protože s kostkami můžete reálně házet, pozor, ať je nevyhodíte z vyznačené oblasti a taky páka, kterou ovlivňujete cíleným směrováním kurzoru tak, aby se udržel v hýbajícím se posuvníku až k pravému okraji, kdy jste zvítězili,
mě doslova upoutaly. V některých momentech hry také musíte zběsilým klikáním naplnit ukazatel při otáčení koly, hýbání pákami a podobně. Pokud např. nezavřete bránu včas, změní se děj na obrazovce a o Vaší újmě na zdraví nemluvě.

Většinu vylepšení výbavy si tak musíte těžce dobýt (no spíš dobít) v různých kobkách a nebo z koupených a vyhraných receptů nechat vyrobit, kdy vás obchodníci moc nešetří a sbírání dřeva, rudy a dalších přísad se stane nedílnou součástí
herního času. Postava zaklínače má omezenou nosnost, kterou lze po čase trochu navýšit. Naštěstí nesené předměty zas až tolik neváží, takže není výjimkou, že nesete 250+ ks bylin, 4 brnění, 8 mečů a ještě si to šinete v poklusu, no přece
bez fast travelu nebudete v pralese stepovat věčně, no né? Bylinky a knihy nic neváží, takže po čase si budete připadat jako pojízdná knihovna. Znalosti o nestvůrách se Vám totiž až na výjimky navždy neuloží do vašeho deníku a musíte si
je v případě potřeby obnovovat právě přečtením knih. Nechápu, proč naopak recepty na výrobu čehokoli, ať už zbraní nebo elixírů, váží každý 0,1 hmotnosti, což při takových 100 receptech již není málo, když maximální nosnost je 250 a bez
jakýchkoli zbytečností máte 150 jednotek obsazených zbraní a brněním.

Žádný způsob rychlého cestování zde není a přesně po vzoru prvního dílu si musíte všechno oběhat pěšky. Není zde bohužel žádný kůň, i když intra a kreslené obrázky na tohoto čtyřnohého pomocníka odkazují. I přesto jsem si
pobíhání sem a tam doslova užíval kvůli nádhernému grafickému provedení.

Interakce s postavami a boj s monstry

Rozhovory s postavami jsou vcelku záživné, postavy se mohou urazit a hlavně jsou postavy graficky hezky provedené. Bez rozhovorů nezískáte informace, tudíž žádné možnosti a navíc označení reakce neodpovídá doslova slovům, která postava řekne,
pouze zjednodušeně odrážejí řečenou myšlenku.

Ve hře se vyskytuje jeden úkol, kdy se má Geraltův přítel Marigold (potulný bard a milovník) nechat svést údajnou vražedkyní, aby se objasnila zmizení místních mužů. Pár hezkých obrázků přikládám, na prostředním si všimněte „ocásku“ :).
Jo taková sukuba to je něco. Při té příležitosti je také dobré zmínit, že oproti jedničce se ve dvojce vyskytují sexuální kratochvíle pouze minimálně, za úspěšné rozřešení vražd vám sukuba nabídne příjemnou masáž na úlevu. Nejedná se však o erotické
výjevy jako v dílu jedna. Spíše se jedná umně naskriptované scény s lehce erotickým nádechem. Koho dnes rozčilí odhalené ňadro, že?

V boji může zaklínač zvolit mezi lehkým (levé tlačítko myši) a těžkým (pravé tlačítko myši) úderem. Těžký úder způsobí větší poškození, ale trvá déle a protivník tak má více času vás zasáhnout.
Vykrýt úder je možné stisknutím a podržením klávesy „E“. Boje mi přišly plynulé a s přibývajícími schopnostmi lehčí a lehčí, pokud hráč vhodně zvolí typ úderu a úder znamením (ta v závěru už vůbec nejsou potřeba), na konci hry si už můžete dovolit
i chvíli nic nedělat a monstra vám skoro nic neudělají. U nebojových buildů to ale může být jiné. V ukázkách níže pár screenů z boje: skrumáž v kobkách, boj s harpyjemi – v pozadí zničení hnízda poté, co hloupá harpyje odnese výbušnou blýskavou past do svého hnízda, boj s přeludy na bojišť a kostlivý mutant.

Grafické zpracování

Použitý grafický engine mi ze začátku moc nesedl, na sestavě běžel v rozmezí 25-60 fps. Avšak až na výjimku při boji ve Vergenu, kdy hra jela pouze cca 18-20 fps se hraní při více jak 30 snímcích za vteřinu zdá plynulé. Dle mého názoru není hra
moc dobře optimalizovaná, aby si vzala s hardwaru vše, ale vizuální výsledek, který hra předvádí včetně promítaných paprsků a všechno možného je za pohybu doslova strhující a dost často jsem se přistihl, jak mě dotěrná monstra vlastně
ruší od kochání se prostředím. Většina krajiny na mě působila jako koridory, protože pokud tvůrci nechtěli, aby zaklínač někam šel, stačí 15cm vysoký keř a už jen smutně koukáte, co je dál. To mě u hry dost mrzelo.

Náladu mi pak spravilo to,
když jsem si všiml, jak denní doba mění tu samou krajinu přímo před mýma očima a opět malá ukázka…

Co se týče designu úrovní a oblastí, zde bych chtěl vyzdvihnout odlišnosti jednotlivých prostředí a kultur. Na přiložených screenech je vidět pár příkladů exteriérů a interiérů. Zároveň jedno místo ve dne a v noci. Ve hře se totiž dynamicky mění
čas se všemi grafickými vlivy na prostředí. S nimi si autoři hry dali opravdu záležet. Je to nádherný pocit,
nahrát si uloženou pozici a jen tak si projít místa, kde jste urputně bojovali o přežití a proběhli je ve spěchu. Při další průchodu tak můžete sledovat hru stínů, veškeré detaily. Proto opět přikládám pár obrázků pro nastolení atmosféry a nasátí oněch
hezkých chvílí, kterými mě hra potěšila.

Jeden příklad interiéru

A pár ukázek okolní krajiny

Plynulost hraní, která vzhledem ke zpracování byla velmi dobrá, sem tam narušila hloupost, která zcela nelogicky omezila pohyb hrdiny jen po lince, kde již autoři připravili další skriptovaný scénář. To zní docela negativně, ale věřte mi, že samotná hra
je co se týče scének a větších bojů naskriptovaná velice dobře. Výborný dojem z interakcí s npc postavami a hraných pasáží tak kazí snad jen drobné chybičky v podobě zavírání dveří před nosem. Když npc projde dveřmi a hned je zavírá, vy
nemůžete projít jen proto, že si v zápěti sami musíte ty samé dveře otevřít. Kamera mi přišla v celku přirozená, jediným slabým místem se mi zdály extrémně těsné prostory, kdy vám například při prodírání se tunely ve flotsamském vyhořelém
a polorozbořeném blázinci poblíž elfích rozvalin u Flotsamu natočení kamery prakticky brání v pohybu a vše musíte korigovat zbytečným pohybem myši, kdy se útočícím protivníkům zbytečně vystavujete na milost. Ale to se stane skoro v každé hře,
takže bych to nepovažoval za nějaké zásadní mínus tohoto titulu.

Zvuky a hudba

Zvuková stránka hry se mi moc líbila, hudba krásně a poutavě podbarvuje dění na obrazovce, ať už dynamickými melodiemi v boji nebo romantickými vlnkami při prohlížení scénických krajin či smrští zvuků při procházení jednotlivých částí města. Hudební motiv
je prostě krásně napasovaný na všechny možné oblasti hry a tak se nestane, že byste si řekli „sakra, tohle už hrají znova a znova…“. Zvuky jsou také kvalitně nahrané a seknutí meče proti meči ve vás opravdu vzbudí pocit jako byste na meč
mohli skoro šáhnout. Profesionální, úžasné… zde není co dodat.

Dějová linka příběhu

Děj příliš odkrývat nebudu, abych hráče nepřipravil o překvapení z dějových zvratů, každopádně zde existují dva hlavní spojenecké tábory a to královská tajná policie a vzbouřenecké „Scoiatel“ Veverky. Oba tábory se k smrti nenávidí a je
jen na Vás ke které straně se přidáte. Děj je u obou linek odlišný. Výběrů je ve hře několik a klidně si můžete nejprve vybrat jednu a při další možnosti opačnou stranu. V momentě, kdy mě Vernon Roche podrazil, jsem se přidal k veverkám. V táboře po obraně Vergenu
mi i přesto poskytl nezbytnou pomoc, následně jsem pokračoval s veverkami. Ve hře je také dost míst, kdy se můžete zachovat hrdinsky nebo naopak sobecky až sadisticky a xenofobně. Vše se Vám vrátí v dobrém i špatném. Oblasti jsou vesměs tři: Flotsam, Vergen a finální
Loc Moinne, kde však strávíte času nejméně. Osobně se mi nejvíce líbila oblast Flotsamu, těsně následována Vergenem i proto, že trvalo dost dlouho, než jsem objevil všechny souvislosti a místa vážící se k úkolům i příběhu a tak jsem se vždy vžil do dané lokace.
Vše je svázané do doslova živého celku zásahy osudu v podobě královraha Letha, který jak z pár sekvencí zjistíte má také „divné“ oči, no zdá se, že nejste jediný zaklínač ve hře. A tím, že na vás hodil vraždu krále si to zpečetil. Já osobně jsem mu na konci za mnohé
útrapy ukázal zač je toho loket – konečně, když už jsme ho měl párkrát takříkajíc „na lopatě“. A neodpustím si screen s beruškou. Jako symbol úlevy, možná malinkého zklamání, že ten příběh, jako byste četli vynikající knihu, je už u konce a vy se začnete těšit na další pokračování. Níže ochutnávka z možné verze finále (já zvolil souboj)…

a pár obrázků z dračího příběhu.

Ostatní informace

Na odkazu witcher.wikia.com sice naleznete pár informací o hře, avšak o plnohodnotnou pomoc se nejedná a protože ve hře je pár míst, kdy se špatným načasováním bez možnosti se k úkolu vrátit připravíte o minimálně pokračování příběhu nebo dokonce
dobrého předmětu, každému, kdo se rozhodne tuto hru hrát, rád sdělím pár užitečných momentů ve hře, kdy je lepší něco dopředu si nechat, neprodat, nebo naopak vyhodit.
V této chvíli se také vracím k Menu. Protože v momentě, kdy jsem hru dohrál zabíraly uložené pozice skoro 2,2 GB – každá pozice totiž zabírá 14MB!!! A protože v menu nenajdete položku odstranit uloženou pozici, je v případě nutnosti odstranění či zálohování pozic zapotřebí
manuálně v dokumentech odstranit/zkopírovat soubory, což je zvlášť otravné v momentě, kdy zjistíte, že jste se překlikli a místo jiné položky zvolili nahrát hru. Chybí zde však tlačítko zpět, a tak chtě nechtě zvolíte pozici pro načtení, abyste záhy stiskli
klávesu ESC a šli opět do Menu. Sice se mi to stalo pouze 2x, ale málem mě z takové zásadní chyb trefil šlak miokardu. K dobru je naopak nutné přičíst autorům krátké nahrávací časy, kdyby bylo možné nastavit tlačítku pro funkci rychlého načtení, bylo
by to ještě lepší. A ještě jedna věc mě pobavila, hra je protkána řadou pohyblivých kreslených filmů ve formě až komiksu. Rovněž přikládám ve formě pár obrázků.

Mé hodnocení


Plusy

+ grafika

+ příběh

+ dějové linky postav

+ dobře provedené rozhovory

+ pro nepříliš pokročilé rpg hráče nenáročnost pro vylepšení postavy


Mínusy- nedodělané Menu

– místy nízké FPS vzhledem k systémovým nárokům.

– občas zazlobí dveře

– trochu kratší herní doba, odhadl bych tak na 8h herního času a to není zas až tak moc

Hra mě chytla dost, ale až po cca 2 hodinách hraní a to jsem si musel po půlce první kapitoly dát hru od znova, protože jsem přišel o možnost získat kvalitní brnění do začátku.
Nicméně si myslím, že tato hra je pro skalní fanoušky podle mě nutnost. Nejsem blázen a skoro „čtyři kolíky“ za sběratelskou edici bych nikdy nedal. Například vlčí medailon na krku by na mě u ostatních budil nutkání brzkého telefonátu Chocholouškovi a plakát Geralta na zdi by
moje žena asi nepřekousla. Ale jinak za cena cca 900 Kč po prvotní horečce to není zas až tak moc. Osobně bych doporučil cenu nižší.

Stejně tak bodově bych hru ohodnotil na 7/10. Pro někoho to nemusí být moc, ale skalní fanoušci si mohou přičíst 2 body už jen proto, že hra se dá s odlišným chováním zahrát podruhé a stále budete mít co objevovat.

A co Vy? Už máte Zaklínače 2 za sebou? Napište nám svůj názor.

Těším se na Vaše reakce a někdy příště u další recenze na viděnou 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *